Dát svoje srdce

NEHLEDEJ LIDI S LUCERNOU, ALE SVÝM SRDCEM, PROTOŽE LIDÉ OTEVÍRAJÍ SVÁ SRDCE JENOM LÁSCE

Dej srdce na svou dlaň

KAPKA LÁSKY JE VÍC 
NEŽ OCEÁN VŮLE A ROZUMU

Kazatel, malá ukázka ve dvoujazyčném podání

Mám ráda knihu Kazatel, řekla bych trochu opomíjenou část Bible.Však neprávem. Snad díky často opakovanému slovu pomíjivost a nejen kvůli němu, je považována za spíše pesimistickou knihu, ale není tomu tak. Kniha Kazatel je mnohem více. Mám ráda její otevřenost, přímočarost, ale přitom dávajíc jasné poselství. Poselství o Ježíši. A dál? nechť každý sám najde cestu.

The words of the Preacher, the son of David, king in Jerusalem. 
Slova Kazatele, syna Davidova, krále v Jeruzalémě.

Vanity of vanities, says the Preacher, vanity of vanities! All is vanity. 
Pomíjivost, samá pomíjivost, řekl Kazatel, pomíjivost, samá pomíjivost, všechno pomíjí.

What does man gain by all the toil at which he toils under the sun? 
Jaký užitek má člověk ze všeho svého pachtění, z toho, jak se pod sluncem pachtí?

A generation goes, and a generation comes, but the earth remains forever. 
Pokolení odchází, pokolení přichází, ale země stále trvá.

The sun rises, and the sun goes down, and hastens to the place where it rises. 
Slunce vychází, slunce zapadá a dychtivě tíhne k místu, odkud opět vzejde.

The wind blows to the south and goes around to the north; around and around goes the wind, and on its circuits the wind returns. 
Vítr spěje k jihu, stáčí se k severu, točí se, točí, spěje dál, až se zas oklikou vrátí.

All streams run to the sea, but the sea is not full; to the place where the streams flow, there they flow again. 
Všechny řeky spějí do moře, a moře se nepřeplní; do místa, z něhož vytékají, se zase vracejí k novému koloběhu.

All things are full of weariness; a man cannot utter it; the eye is not satisfied with seeing, nor the ear filled with hearing. 
Všechny věci jsou tak únavné, že se to ani nedá vypovědět; nenasytí se oko viděním, nenaplní se ucho slyšením.

What has been is what will be, and what has been done is what will be done, and there is nothing new under the sun. 
Co se dálo, bude se dít zase, a co se dělalo, bude se znovu dělat; pod sluncem není nic nového.

Is there a thing of which it is said, “See, this is new”? It has been already in the ages before us. 
Je něco, o čem lze říci: Hleď, to je cosi nového? I to bylo v dávných dobách, které byly před námi.

There is no remembrance of former things, nor will there be any remembrance of later things yet to be among those who come after.
Nelze podržet v paměti věci minulé; a ani budoucí, které nastanou, nezůstanou v paměti těch, kteří budou potom.

I the Preacher have been king over Israel in Jerusalem. 
Já, Kazatel, jsem byl králem nad Izraelem v Jeruzalémě.

And I applied my heart to seek and to search out by wisdom all that is done under heaven. 
Předsevzal jsem si, že moudře propátrám a prozkoumám vše, co se pod nebem děje.

It is an unhappy business that God has given to the children of man to be busy with. 
Úmornou lopotu uložil Bůh lidským synům, a tak se lopotí.

I have seen everything that is done under the sun, and behold, all is vanity and a striving after wind. 
Viděl jsem všechno, co se pod sluncem děje, a hle, to vše je pomíjivost a honba za větrem.

What is crooked cannot be made straight, and what is lacking cannot be counted. 
Co je pokřivené, nelze napřímit, a čeho se nedostává, nelze spočítat.

I said in my heart, “I have acquired great wisdom, surpassing all who were over Jerusalem before me, and my heart has had great experience of wisdom and knowledge.” 
Rozmlouval jsem se svým srdcem: Hle, nabyl jsem větší a hojnější moudrosti než ti všichni, kdo byli v Jeruzalémě přede mnou, mé srdce nabylo mnoho moudrosti a vědění.

And I applied my heart to know wisdom and to know madness and folly. 
Předsevzal jsem si, že poznám moudrost, poznám i ztřeštěnost a pomatenost.

I perceived that this also is but a striving after wind. 
Poznal jsem však, že i to je honička za větrem,

For in much wisdom is much vexation, and he who increases knowledge increases sorrow.
neboť kde je mnoho moudrosti, je i mnoho hoře, a čím víc vědění, tím víc bolesti.

"Plastic Jesus"

"Plastic Jesus" v originále, níže slova písně


I don’t care if it 
Rains or freezes 
As long as I’ve got my 
Plastic Jesus 
Ridin’ on the dashboard 
Of my car 

Through my trials 
And tribulations 
And my travels 
Through the nation 
With my plastic Jesus 
I’ll go far 

Ridin’ down the thoroughfare 
With a nose up in the air 
A wreck may be ahead 
But he don’t mind 

Trouble comin’ 
He don’t see 
He just keeps his eye on me 
And any other thing that lies behind 

Chorus 
With my plastic Jesus 
Goodbye and I’ll go far 
I said with my plastic Jesus 
Sitting on the dashboard of my car 

When I’m in a traffic jam 
He don’t care if I say damn 
I can let all my curses roll 

‘Cos Jesus’ plastic doesn’t hear 
‘Cos he has a plastic ear 
The man who invented plastic 
Saved my soul 

Chorus 

An if I weave around at night 
Policemen think I’m very tight 
They never find my bottle 
Though they ask 

‘Cos plastic Jesus shelters me 
For his head comes off you see 
He’s hollow and I use him like a flask 

Woa Woa Woa 

Save me 

I don’t care if it’s dark or scary 
Long as I got magnetic Mary 
Ridin’ on the dashboard of my car 

I feel that I’m protected amply 
I’ve got the love of the whole damn family 
Ridin’ on the dashboard of my car 

With my plastic Jesus 
I said goodbye 
And I’ll go far 

And I said with my plastic Jesus 
I said sittin’ on the dashboard of my car 

Outro- 
When I’m goin’ fornicatin’ 
I’ve got my ceramic Satan 
Sittin’ on the dashboard of my car 
Women know I’m on the level 
Thanks to the wide-eyed stoneware devil 
Sneerin’ from the dashboard of my car

Píseň krásně zpívá ve filmu "Frajer Luke" Paul Newman. 

V Bibli je hřích popisován různými způsoby

Neplnění Božích nároků
Porušení Božího zákona
Chození po vlastních cestách a upřednostňování jiných věcí před Bohem a bližním

Bible říká, že hřích kazí náš život a odděluje ho od Boha. Hřích Evy a Adama měl důsledky a každý člověk se od té doby řídí jejich příkladem. Nikdo z nás s tím nic nesvede.

Křesťané věří, že je tu někdo, kdo je zachrání. Tím zachráncem není nikdo jiný než Ježíš.

Hřích. Má ho posuzovat člověk? Má člověk kárat? Může člověk druhému člověku vyčítat, co nedělá a co by měl dělat? Jsme jen lidé a měli bychom se řídit podle toho, co nám Ježíš odkázal, tedy

Nesuď a nebudeš souzen
Nesnaž se vyndat druhému třísku z oka, když máš ve svém trám.
A zejména, miluj bližního svého jako sebe samého.

Je toho ale člověk vůbec schopen?

Jen těžko. Ale přesto bychom měli odpouštět, protože jen když odpustíme, pak je i nám odpuštěno a úplně jinak se cítíme. Je nám mnohem lehčeji, než když žijeme ve svojí křivdě.

Jen jeden nás bude soudit, jen před jednoho předstoupíme jednou k poslednímu soudu. Tam budeme pouze sami za sebe, a jaký byl náš život…tam se ukáže.

Lidé se málokdy dívají do člověka, jen na člověka

PŘI SETKÁNÍ POSUZUJEME ČLOVĚKA PODLE ZEVNĚJŠKU, PŘI LOUČENÍ PODLE SRDCE

Velká pravda

VZORNÍ KŘESŤANÉ JEN MÁLOKDY VIDÍ V KRISTU SVŮJ VZOR

Inspirativní knihy.
Knihy s příběhem, o životě, o lidech.
V anglickém jazyce.
Ideální pro dobré zvládnutí cizího jazyka, procvičování se v jazyce, udržení v kondici.

Inspirativní citáty na
http://www.diety-recepty.cz/cz/menu/67/citaty-moudrosti/

VEZMI TO JAKO POTĚŠENÍ A JE TO POTĚŠENÍ. VEZMI TO JAKO UTRPENÍ A JE TO UTRPENÍ, INDICKÉ PŘÍSLOVÍ











Jiné citáty
Duševní hygiena

NENÍ VĚZENÍ, DO KTERÉHO BY SI LÁSKA NEZJEDNALA PŘÍSTUP

BŮH NEMŮŽE BÝT VŠUDE, PROTO STVOŘIL MATKY, ŽIDOVSKÉ PŘÍSLOVÍ

MILUJ SVÉ NEPŘÁTELE, PROTOŽE ONI TĚ UPOZORNÍ NA TVÉ CHYBY. BENJAMIN FRANKLIN

Také se říká: "Miluj své přátele a nepřátele ještě více"

Modlitba neznámé ženy

Pane, Ty víš, že stárnu a brzy budu stará. Chraň mne před upovídaností a zvláště před neblahým návykem chtít do všeho mluvit. Nedej, abych si myslela, že musím dát do pořádku záležitosti druhých. Při mých zkušenostech a mé moudrosti je ovšem žalostné nedat na nich druhým podíl. Ale, ty víš, Pane, že potřebuji několik přátel. Neodvažuji se Tě prosit, abych uměla s neselhávající účastí poslouchat nářky bližních nad jejich bolestmi. Jen mi pomoz, abych to trpělivě vydržela a zamkni mi ústa, když jde o mé vlastní starosti a nemoc. Léty jich přibývá a s nimi roste i náklonnost je vypočítávat.

Nechci Tě také prosit o lepší paměť, jen mi dej trošku víc pokory a méně sebejistoty, když mé vzpomínky nesouhlasí se vzpomínkami druhých. Dej mi důležité pozná, že se mohu tu a tam mýlit. Pomoz mi, abych zůstala vlídná a milá. Nemám ctižádost být světicí (s některými je tak těžko vydržet), ale zlá stará žena je jedním z mistrovských děl ďáblových. Učiň mne soucitnou, ne však sentimentální, ochotnou, ale ne vtíravou. Dej mi nacházet dobro, kde jsem je netušila a objevovat schopnost lidí, do kterých bych to neřekla. A daruj mi, Pane, přívětivost, abych jim to uměla říct.

KDO ODSUZUJE SVÉHO BLIŽNÍHO, MŮŽE SE MÝLIT. KDO MU ODPUSTÍ, NEMÝLÍ SE NIKDY. 
KARL HEINRICH WAGGERL

Neviditelný hrdina

Byl označen za protestanta a obviněn, že učí bludy. Hlásal, že církev má jít příkladem, nesmí mít pozemské statky a má se naopak řídit čistě Biblí. Říkal, že Bible má být jedinou autoritou křesťanské víry, nikoliv církev. Křížové výpravy označoval jako honbu za majetkem.

Měl věrné stoupence, nazývali se lollardi, ale byli krutě pronásledováni. Stejně jako on, John Wycliffe.

Stal se církvi trnem v oku. Anglický teolog na Oxfordské univerzitě, velký reformátor, později vyloučen. Označen za učitele nesmyslů, vystupujíc proti církvi samé. Jeho spisy dají pálit. John Wycliffe je pronásledován, ale nevzdává se. Poslední roky života se uchýlí na svou faru, dál se intenzivně věnuje psaní a káže.

Je považován za předchůdce protestantské reformace, z jeho učení, psaní a kázání vychází sám Jan Hus. Jeho spisy byly v Čechách známé a oblíbené. O to se postarali studenti, kteří se vraceli z Anglie, mezi nimi zejména Jeroným Pražský. I v Praze se církev proti učení Johna Wycliffa obrací, konfiskuje a pálí jeho díla. I Jan hus je, jak známo, později velmi pronásledován za svoje učení a roku 1415 upálen za svoje názory na hranici. Nikdy se nevzdal svého přesvědčení.

Učení Johna Wycliffa, stejně jako Jana Husi a jiných, velmi moudrých a odvážných lidí, se církvi vůbec nezamlouvala, kazili jim jejich plány ovládat lidi a obírat je prakticky o všechno. Udržovat je v bázni, aby byli pouze poslušnými beránky bez vlastního smýšlení a pocitu vlastní hodnoty.

Velmi si vážím takových lidí. Lidí, kteří se nebáli říkat pravdu, hlásat pravdu a to veřejně. To není jednoduché. Je mnoho chytrých za zdmi či zavřenými dveřmi, když nejsou vidět. Jen velmi malá hrstka, má vysoké morální krédo, přesvědčena o své pravdě, stojí si za ním i za cenu života.
Jsou tak světlými pochodněmi, udávají řád i tempo, nenechávají lidi spát, neustále nám připomínají, že za pravdu a dobrou věc hlavně, se musí bojovat.

Někdo může namítnout, že položit život za něco nebo někoho je hloupost, že to vůbec není hrdinské. Někdy můžeme prožít život v nudě, prázdnotě, fádnosti nebo bídě, ale také můžeme zažít něco opravdu velkého, krásného, povznášejícího, něco, pro co jsme v tu chvíli třeba ochotni zemřít, nebo pro někoho. Pokud bych si měla vybrat, raději prožít nádherný okamžik a třeba za něj zemřít.

Ale netvrdím, že je jen velkých hrdinů. Hrdina je podle mne i ten, který se pečlivě stará o své děti, miluje svého partnera, ctí svoje rodiče, pomáhá bližním, je prospěšný ostatním, dokáže říct, co si myslí a stojí si za tím, umí se smát, i když mu do smíchu není, umí rozdávat a umí naslouchat, váží si druhých a stejně tak sám sebe.

Takový neviditelný hrdina, který jde s kůží na trh, den co den.



Když se to stalo, byl sám
Život není to, co chceme, ale to, co máme
Boží mlýny

KDO UZNÁVÁ JENOM NEJKRÁSNĚJŠÍ STROM, NEMŮŽE SE V LESE CÍTIT DOBŘE, 

ARTHUR SCHNIZLER

OLGA SCHEINPFLUGOVÁ

"ZA VŠECHNY TRESTY TVRDÝCH SLOV KRUPOBITÍ, ŽIVOTE DĚKUJI TI! JE KRÁSNÉ MOCI VĚŘIT V MRAVNÍ ŘÁD, VĚDĚT, ŽE ZA HŘÍCHY SE NIKAM NEUTEKLO, TVOR TRESTY ZNAVENÝ SE MŮŽE LEHČEJ SMÁT, NEŽ KDO JIM UNIKL A JEHOŽ ČEKÁ PEKLO. ZA VŠECHNY TRESTY ZASLOUŽENÝ PLÁČ, SPRAVEDLNOSTI ČASU, JSEM TVŮJ VYZNAVAČ."

PŘÍJEMNÝ ČLOVĚK JE TEN, KDO S ÚSMĚVEM NASLOUCHÁ TOMU, CO ZNÁ, OD TOHO, KDO TO NEZNÁ, M. DONNAY

JE DOCELA MOŽNÉ, ŽE S TĚMI, KTERÉ DNES ODSUZUJEŠ DO PEKLA, BUDEŠ JEDNOU SDÍLET NEBE

Tichý Mojžíš

Podle některých výkladů nebyl Mojžíš nijak upovídaný a ambiciózní typ člověka, natož, který by hovořil k davům.

Naopak podle dnešních standardů byl výrazně plachý, při mluvení koktal a sám se domníval, že se špatně vyjadřuje.

Kniha Numeri ho popisuje takto: „Mojžíš však byl nejpokornější ze všech lidí, kteří byli na zemi.“

Když se před ním poprvé objevil Bůh v podobě hořícího keře, pracoval Mojžíš jako pasák ovcí pro svého tchána. Nebyl ani natolik ctižádostivý, aby měl vlastní ovce. Když Bůh odhalil Mojžíšovi roli osvoboditele Židů, Mojžíš se polekal a začal se vymlouvat: „Pošli někoho jiného, kdo jsem já, abych šel k faraónovi, mám neobratná ústa i jazyk.“

Bůh o tom nechtěl ani slyšet, protože dobře věděl, že Mojžíš je tím pravým člověkem. Do dvojice mu dal extrovertního bratra Árona. Mojžíš souhlasil. Tak se stal Mojžíš takovým Cyranem z Bergeraku, stal se tím, kdo píše v zákulisí pro svého bratra Árona, který se stával veřejnou tváří.

Bůh řekl: „On bude mluvit k lidu za tebe, on bude tobě ústy a ty jemu bohem.“

Tak vyvedl v doprovodu Árona Mojžíš svůj lid z Egypta, čtyřicet let se o ně na poušti staral a přinesl z hory Sinaj Desatero přikázání.

To vše dokázal s pomocí sil, které bývají běžně spojovány s introverzí – vyšplhal na horu, aby zde hledal moudrost, a pečlivě zapsal na dvě kamenné desky vše, co se zde dozvěděl.

Míváme sklony popisovat Mojžíše podle klasického filmového díla Desatero přikázání. Chvastoun, který mluví sám, bez pomoci Árona. Neptáme se, proč si Bůh zvolil jako svého proroka koktavého muže, co má strach mluvit na veřejnosti. Ale měli bychom.

Kniha Exodus je na vysvětlení skoupá, ale její příběhy napovídají, že introverze je jako jin vůči jangu extraverze, že médium není vždy totožné se sdělením a že lidé šli za Mojžíšem, protože jeho slova byla uvážlivá, nikoliv proto, že by je uměl dobře podat.

Jestliže Mojžíš mluvil prostřednictvím bratra Árona, další dnešní typ introvertního vůdce se vyjadřuje pomocí internetu.

Vynikající autor Malcolm Gladwell vysvětluje vliv spojovatelů, kteří mají mimořádný dar, aby dokázali spojit svět. Obecně si pod spojovatele představujeme povídavého, společenského, přímo okouzlujícího extroverta, který velmi lehce navazuje vztahy a lidi sbírá jako známky, jsou tu ale skromní, tiší a přemýšliví lidé, které najdete pravděpodobně zahloubané do nějaké knihy. Přesto i ti spojují lidi navzájem. Jak to dělají?

Bylo by škoda prozradit všechno. Nejlepší je přečíst si celou knihu Ticho. To nejlepší, co jsem za poslední dobu četla a mě, jako velkého introverta, hodně potěšila. Potěšila i v tom smyslu, že introvert je prostě také člověk. Doporučuji křesťanům, doporučuji všem.

Kniha Ticho, překlad z originálu Quiet: The Power of Introverts in a Wrold That Can´t Stop Talking, autorka Susan Cainová

Další články autora
Ticho a tiché rozhovory
Bude líp 
Diety a módní vlivy

Věříte v Boha a je vaše víra v Boha stejná jako ve dvaceti letech?

Jsem neutrální. Ani ano ani ne. Kdybych šel až na nejzazší okraj upřímnosti, musel bych se přiznat, že zůstávám nerozhodnut. Je to opatrnost? Abych se nerouhal, je-li Bůh, anebo abych nežil v omylu, není-li.

Vím, že lidi v nouzi se dovolávají Boha, poslední instance, která by je vyvedla z kalamity. Moje pobožná matka se přestala po válce chodit modlit do chrámu, protože viděla v Osvětimi-Březince pálit nemluvňata v osmimetrových jamách, politá naftou, jejichž umazané zavinovačky nacisté nepotřebovali, jako svršky více než milionu zplynovaných lidí, které odvážely do Německa vagony takzvané zimní pomoci.

Možná, že jsem byl stejně obojaký už ve dvaceti. V sedmnácti, v Osvětimi-Březince, jsem viděl, že ztráceli naději ti nejpobožnější. Víra jim nepomohla, spíš přitížila, protože je oslabila falešnou nadějí. V Osvětimi-Březince byla užitečnější beznaděj než naděje, protože beznaděj přiměje člověka vzít do ruky kámen nebo kousek svého osudu, zatímco naděje uniká do ztracena, nevyplněná, marná.

Rabín není Bůh, nýbrž pouhý rabín. Ale rabín, který vám ukradne poslední kousíček chleba, připomíná přinejmenším náboženství. Jistě hladem šílený rabín není vinen více, než ti, kteří ho, stejně jako miliony jiných, nechali vyhladovět k šílenství. A choromyslní nejsou zcela odpovědni za své činy, třebaže by byly nejhorší.
Arnošt Lustig

Desatero pro návštěvníky nemocných

1. Jdi k nemocnému proto, abys mu pomohl, a ne abys udělal dobrý skutek.

2. Neptej se, co mu máš říci nebo co pro něho můžeš udělat, ale úplně se mu přizpůsob. Potom tě napadnou správná slova i skutky samy sebou.

3.Zkus se vmyslet do jeho situace a nenechávej si svoje mínění o jeho situaci.

4. Tvoje chápající mlčení, ve kterém se dostává ke slovu nemocný, je lepší než plno slov útěchy.

5. Vypráví-li nemocný o svém utrpení, aspoň kousek se ho tím zbavuje.

6. Neutíkej se k uspěchané pomoci! Myslíš sice, že děláš něco dobrého, ale vyzařuje z tebe neklid a jednáš, jakoby se to nemocného netýkalo. Zkus zjistit, co opravdu potřebuje.

7. Jednej s nemocným tak, jak bys byl rád, aby se jednalo s tebou samým, kdybys byl na jeho místě.

8. Je lépe, když si svoji starost a nejistotu před nemocným nebudeš tajit, než aby ji skrýval.

9. Buď také ohleduplný a přívětivý ktěm, kdo leží s nemocným na stejném pokoji.

10. Nečekej při loučení vděčnost. Často jsi sám víc přijal, než dal. Skrze člověka, zvláště skrze nemocného, můžeš zažít Boha.

Anna Marie Kaufmannová

Ve víně je pravda?

Svatebčané neměli dost peněz, a přece chtěli, aby se na jejich slavnosti podílelo hodně lidí. Mysleli: rozdělená radost je dvojnásobná radost. 

Tak si ujednali, že každý přinese láhev vína. U vchodu postavili velký sud a každý příchozí měl do něj vlít své víno. Tak měl každý od každého něco dostat. V rozdělování vína měli prožít společenství.

Když slavnost začala, roznášelo se víno ze sudu. Ale jaké bylo překvapení všech, když zpozorovali, že místo vína pijí vodu. 

Každý si myslel, že ta jeho láhev vody se ve víně ztratí. 

Nyní se poznalo, že všichni smýšleli stejně. Každý chtěl slavit na útraty druhého.

Nepromarnit čas

Naložte se svým životem jak nejlépe uznáte za vhodné. Rozdejte ho mnohým, nebo schraňujte pro několik málo. Naplňte ho hlučným veselím, nebo tichým rozjímáním, radostí nebo smutkem, láskou nebo nenávistí. Ale nikdy jej neberte jako samozřejmost a nikdy jej nepromarněte. Slova Billyho Florence: „Můj život je dar, který dal Bůh mně, ale co se svým životem udělám, je můj dar Bohu.“