Získat svět a ztratit svoji duši je neduhem celého lidstva od doby, kdy se lidé poprvé pokusili získat pro sebe jméno. Byl tu způsob, který se zdál správný, ale nakonec přinesl smrt – dokonce duchovní smrt.
Buddha
Duchovní smrt, slovo Boží, odpuštění – to jsou jen berličky pro duchovně slabé. Nejsou to skutečnosti! Jsou to iluze! Musíme hledat pravdu a zbavit se klamu!
Ježíš
Souhlasím s tebou, že je třeba hledat pravdu a následovat ji kamkoliv – předpokládám, že jsi měl na mysli jak slovem, tak skutkem.
Buddha
Přesně tak. Podobné otázky formovaly celý můj život. Někdo se narodí s pohárem z poloviny plným, druhou polovinu naplní zbytkem své cesty. A za všechna jednání, každé slovo a každý skutek je třeba zaplatit.
Ježíš
Je třeba zaplatit? Jaké neúnosné břemeno kladeš na lidstvo. Jak člověk zaplatí? Čím zaplatí? Věřitel dotírá, ale nikde ho není.
Buddha
Vysvětlím to. V lidském vědomí existuje morální zákon příčiny a důsledku. Nemá to nic společného s Bohem ani s nikým jiným. Je kolektivní morální jmění, se kterým se každý narodí, je to něco, s čím nemáme nic společného. Ale současný morální úpadek člověka je výsledkem toho, jak prožije svůj život – to by mělo vést k zodpovědnosti v životě. Při příchodu na svět si každý přinese dluh někoho jiného ještě sebou a naší volbou je tento dluh zmenšit, nebo ho splatit. Základním slovem je karma – karma uplynulých životů a vlastní karma člověka. Kombinace toho, co člověk zdědil a co si přivodil sám, je jako kolo, které člověka buď převálcuje, nebo mu umožní vymanit se z jeho otáčení. Následkům svých činů neujdeme. Je tu však naděje – součet dobrých skutků člověka a také těch zlých se znovu objeví v dalším životě. Vkládáme svůj obnos na účet, ze kterého se bude čerpat ve znovu narozeném životě. Narodí se jiné vědomí s morálním vkladem sklizeným ze zadluženosti člověka.
Ježíš
Vidím, že tato rozprava bude dlouhá. Mnoho lidí žije v klamu. Smísíš-li klam s pravdou, vytvoříš ještě ničivější lež. Morálka jako odznak dosažení cíle působí nejmrtvolnější stav mysli. Morálně sebejistý člověk zlehčuje, ale chudý v duchu žije v pokoře a dosahuje svého cíle. Jeden z největších omylů, kterých se lidé dopouštějí, spočívá v tom, že vidí podobnost v nepodstatných věcech a zapomínají na zásadní rozdíl, který je v jádru věci. Vyloví z polévky komára, ale spolknou velblouda.
Buddha
Přiznám, že jsem ještě v životě nezašel do takové hloubky. Naše myšlenky jsou navenek podobné, ale jsou mezi nimi zásadní rozdíly. Naše poselství se od sebe naprosto liší. Jejich původ a směřování nemají společný základ. Já říkám lidem, že se narodili s dluhem a že svým životem mohou k tomuto dluhu přidat nebo ubrat. Ty říkáš lidem, aby našli své dědictví v Bohu.
Ravi Zacharias, Rozhovor Ježíše s Buddhou
Jak ježíš, tak Buddha nám zanechali své učení. Křesťanství je náboženství založené na Bohu a jeho Slovu, které nám odkázal, buddhismus je náboženství bez Boha, přesněji řečeno je založeno na filozofii, jak může být člověk dobrý bez Boha. Získalo obrovské množství následovníků.
Obě náboženství jsou hodně odlišná, zbývá jen tolerovat se navzájem. Zastánci jednoho nebo druhého náboženství by se celý život dohadovali, které je to „pravé“ a které je lepší pro člověka.
Jsou tu ještě jiná náboženství. Nikdy bychom neskončili v debatování o tom, které je to správné. Pro někoho vůbec žádné.
A tak je asi lepší a rozumnější nechat žít i ty druhé, nevnucovat jim svoje názory a myšlenky, svoje vidění světa.
Nejhorší formou je fanatismus. Tam už není žádný prostor pro chápání. Fanatismus je hrozbou a nemá s žádným náboženstvím nic společného.
Žít a nechat žít. Respektovat se navzájem bez ohledu na rozdíly, národnost, náboženství...
Jiný článek
Radost a vděčnost
