NEOKÁZALOST LÁSKY

Zůstat přívětivý a uchovat úsměv, to už je dobrý kus praktické lásky k bližnímu, ke které máme příležitost vždy, zvláště ve všednosti života. Často je to i jediné možné. 

Nikdy jsem neměl příležitost vrhnout se do dravé řeky a zachránit tonoucího. Často však mě o něco požádali, něco si vypůjčili, potřebovali malé, drobné služby. Nikdy jsem cestou nepotkal vzteklého psa, ale zato obtížné mouchy a komáry.

Pomáhat, jak můžeme, nerozčilovat se, mít pochopení, zůstat tichý a (pokud možno) usmívat se – to je bez frází praktická láska k bližním.

Jan Pavel I.

Legenda o poustevníkovi a loupežníkovi

Byl jednou jeden poustevník. Bydlel sám v pustině.

Jednoho dne přišel loupežník, který přepadal kupce na silnici, a řekl poustevníkovi: „Když se modlíš za všechny lidi, modli se taky za mě a popros Pánaboha, aby mi pomohl z mého zlého života. Jestli to neuděláš, tak tě zabiju.“

Loupežník odešel a dál přepadal kupce na silnici, jako dříve. Za několik dní se vrátil k poustevníkovi a řekl mu: „Ty se za mě nechceš modlit, jednou tě za to zabiju.“

Přicházel tak často a pořád říkal totéž. Jednoho dne však přišel s úmyslem poustevníka opravdu zabít.
Poustevník namítl: „Když mě chceš zabít, tak nejdříve připravíme hrob. Pomoz mi odtáhnout ten velký kámen, který pak na hrob položíš, nebudeš mít tak s pohřbem velkou práci.“

Šli tedy pro velký kámen. Loupežník se namáhal, ale zpozoroval, že poustevník vůbec, naopak tiskl kámen dolů a tak bylo skoro nemožné kámen někam dostat.

Loupežník se rozohnil: „Namáhám se, abych kámen zvedl, a ty mi moji práci jen stěžuješ a kazíš!“

Nato poustevník odpověděl: „Víš, milý bratře, s tím kamenem je to jako s tebou. Načpak se já mám za tebe modlit a prosit Boha za to, aby ti pomohl vybřednout z hříchu a tvého zlého života, když ty sám neděláš proti tomu vůbec nic, ale žiješ dál, jako si žil vždycky?“


Jiné články 
Každý ve svým ghettu
Jak rychle se v životě zapomíná
Stav duše jako nejlepší zrcadlo

Slova Martina Luthera Kinga

Našim nejzarytějším nepřátelům připomínáme: Proti vaší schopnosti působit nám utrpení stavíme naši schopnost utrpení snášet. 

Na vaší fyzickou moc odpovídáme duchovní silou. Dělejte nám, co chcete, budeme vás i nadále milovat…Uvězněte, budeme vás dál milovat. Pošlete své spiklence o půlnoci do našich příbytků, aby nás přepadli a zanechali polomrtvé, budeme vás dál milovat. 

Můžete si však být jisti, že naše schopnost trpět vaší sílu vyčerpá. Jednoho dne dosáhneme svobody, nejen pro nás samé. 

Vysíláme k vašim srdcím a svědomím tak naléhavou výzvu, že vás cestou získáme a naše vítězství bude dvojnásobné.

Řekli o Bibli

Kdybychom chtěli zničit křesťanské náboženství, museli bychom nejdříve zničit důvěru lidí v Bibli, Voltaire

Dokonalá znalost Bible má větší cenu než vysokoškolské vzdělání, Theodore Roosevelt

Představa o inspirovanosti Bible je důsledkem nevzdělanosti čtenáře, Robert Ingersoll

Není možné duševně nebo sociálně zotročit lidi, kteří čtou Bibli, Horace Greeley

Člověk udělá dobře, když si při čtení Nového zákona navlékne rukavice. Blízkost tak mnohé nečistoty k tomu téměř vyzývá. Marně jsem hledal jediný sourodý rys. Všechno je tam jen podvod a sebeklam, Friedrich Nietzsche

Všechno dobré od spasitele světa přijímáme prostřednictvím této knihy. Obsahuje všechno, po čem lidé touží, Abraham Lincoln

Když čteme ty nemravné příběhy o smilné rozkoši, osudových a mučivých popravách, to kruté trestání, kterého je Bible z více než poloviny plná, bylo by vhodnější nazývat jí dílem démona než knihou Boha. Jsou to dějiny zkaženosti, která sloužila porušenému a krutému lidstvu, Thomas Paine

V tom strašném svazku je skryto tajemství všech tajemství a bylo by lepší, aby se nikdy nenarodili ti, kdo čtou, aby pochybovali nebo pohrdali, Walter Scott

Bible je tím největším dobrem, jaké kdy lidstvo okusilo, Immanuel Kant

Čím víc Bibli poznáváme, tím víc rozkvétá do krásy, Writer



**********************************************************************************

Co člověk, to názor. Každý jinak vnímáme.

Dětství se s námi táhne celý život, nikdo ho takzvaně neodpáře. V dětství se rodí to, jak později vnímáme život, jak přijímáme své okolí a zejména sebe. Tam jsou zárodky toho, jestli se cítíme být přijatí nebo nepřijatí.

Od toho se odvíjí celý náš život, ať si to chceme připustit nebo ne.