úterý 7. května 2013
pátek 3. května 2013
Modlitba neznámé ženy
Pane, Ty víš, že stárnu a brzy budu stará. Chraň mne před upovídaností a zvláště před neblahým návykem chtít do všeho mluvit. Nedej, abych si myslela, že musím dát do pořádku záležitosti druhých. Při mých zkušenostech a mé moudrosti je ovšem žalostné nedat na nich druhým podíl. Ale, ty víš, Pane, že potřebuji několik přátel. Neodvažuji se Tě prosit, abych uměla s neselhávající účastí poslouchat nářky bližních nad jejich bolestmi. Jen mi pomoz, abych to trpělivě vydržela a zamkni mi ústa, když jde o mé vlastní starosti a nemoc. Léty jich přibývá a s nimi roste i náklonnost je vypočítávat.
Nechci Tě také prosit o lepší paměť, jen mi dej trošku víc pokory a méně sebejistoty, když mé vzpomínky nesouhlasí se vzpomínkami druhých. Dej mi důležité pozná, že se mohu tu a tam mýlit. Pomoz mi, abych zůstala vlídná a milá. Nemám ctižádost být světicí (s některými je tak těžko vydržet), ale zlá stará žena je jedním z mistrovských děl ďáblových. Učiň mne soucitnou, ne však sentimentální, ochotnou, ale ne vtíravou. Dej mi nacházet dobro, kde jsem je netušila a objevovat schopnost lidí, do kterých bych to neřekla. A daruj mi, Pane, přívětivost, abych jim to uměla říct.
Nechci Tě také prosit o lepší paměť, jen mi dej trošku víc pokory a méně sebejistoty, když mé vzpomínky nesouhlasí se vzpomínkami druhých. Dej mi důležité pozná, že se mohu tu a tam mýlit. Pomoz mi, abych zůstala vlídná a milá. Nemám ctižádost být světicí (s některými je tak těžko vydržet), ale zlá stará žena je jedním z mistrovských děl ďáblových. Učiň mne soucitnou, ne však sentimentální, ochotnou, ale ne vtíravou. Dej mi nacházet dobro, kde jsem je netušila a objevovat schopnost lidí, do kterých bych to neřekla. A daruj mi, Pane, přívětivost, abych jim to uměla říct.
čtvrtek 2. května 2013
Neviditelný hrdina
Byl označen za protestanta a obviněn, že učí bludy. Hlásal, že církev má jít příkladem, nesmí mít pozemské statky a má se naopak řídit čistě Biblí. Říkal, že Bible má být jedinou autoritou křesťanské víry, nikoliv církev. Křížové výpravy označoval jako honbu za majetkem.
Měl věrné stoupence, nazývali se lollardi, ale byli krutě pronásledováni. Stejně jako on, John Wycliffe.
Stal se církvi trnem v oku. Anglický teolog na Oxfordské univerzitě, velký reformátor, později vyloučen. Označen za učitele nesmyslů, vystupujíc proti církvi samé. Jeho spisy dají pálit. John Wycliffe je pronásledován, ale nevzdává se. Poslední roky života se uchýlí na svou faru, dál se intenzivně věnuje psaní a káže.
Je považován za předchůdce protestantské reformace, z jeho učení, psaní a kázání vychází sám Jan Hus. Jeho spisy byly v Čechách známé a oblíbené. O to se postarali studenti, kteří se vraceli z Anglie, mezi nimi zejména Jeroným Pražský. I v Praze se církev proti učení Johna Wycliffa obrací, konfiskuje a pálí jeho díla. I Jan hus je, jak známo, později velmi pronásledován za svoje učení a roku 1415 upálen za svoje názory na hranici. Nikdy se nevzdal svého přesvědčení.
Učení Johna Wycliffa, stejně jako Jana Husi a jiných, velmi moudrých a odvážných lidí, se církvi vůbec nezamlouvala, kazili jim jejich plány ovládat lidi a obírat je prakticky o všechno. Udržovat je v bázni, aby byli pouze poslušnými beránky bez vlastního smýšlení a pocitu vlastní hodnoty.
Velmi si vážím takových lidí. Lidí, kteří se nebáli říkat pravdu, hlásat pravdu a to veřejně. To není jednoduché. Je mnoho chytrých za zdmi či zavřenými dveřmi, když nejsou vidět. Jen velmi malá hrstka, má vysoké morální krédo, přesvědčena o své pravdě, stojí si za ním i za cenu života.
Jsou tak světlými pochodněmi, udávají řád i tempo, nenechávají lidi spát, neustále nám připomínají, že za pravdu a dobrou věc hlavně, se musí bojovat.
Někdo může namítnout, že položit život za něco nebo někoho je hloupost, že to vůbec není hrdinské. Někdy můžeme prožít život v nudě, prázdnotě, fádnosti nebo bídě, ale také můžeme zažít něco opravdu velkého, krásného, povznášejícího, něco, pro co jsme v tu chvíli třeba ochotni zemřít, nebo pro někoho. Pokud bych si měla vybrat, raději prožít nádherný okamžik a třeba za něj zemřít.
Ale netvrdím, že je jen velkých hrdinů. Hrdina je podle mne i ten, který se pečlivě stará o své děti, miluje svého partnera, ctí svoje rodiče, pomáhá bližním, je prospěšný ostatním, dokáže říct, co si myslí a stojí si za tím, umí se smát, i když mu do smíchu není, umí rozdávat a umí naslouchat, váží si druhých a stejně tak sám sebe.
Takový neviditelný hrdina, který jde s kůží na trh, den co den.
Když se to stalo, byl sám
Život není to, co chceme, ale to, co máme
Boží mlýny
Měl věrné stoupence, nazývali se lollardi, ale byli krutě pronásledováni. Stejně jako on, John Wycliffe.
Stal se církvi trnem v oku. Anglický teolog na Oxfordské univerzitě, velký reformátor, později vyloučen. Označen za učitele nesmyslů, vystupujíc proti církvi samé. Jeho spisy dají pálit. John Wycliffe je pronásledován, ale nevzdává se. Poslední roky života se uchýlí na svou faru, dál se intenzivně věnuje psaní a káže.
Je považován za předchůdce protestantské reformace, z jeho učení, psaní a kázání vychází sám Jan Hus. Jeho spisy byly v Čechách známé a oblíbené. O to se postarali studenti, kteří se vraceli z Anglie, mezi nimi zejména Jeroným Pražský. I v Praze se církev proti učení Johna Wycliffa obrací, konfiskuje a pálí jeho díla. I Jan hus je, jak známo, později velmi pronásledován za svoje učení a roku 1415 upálen za svoje názory na hranici. Nikdy se nevzdal svého přesvědčení.
Učení Johna Wycliffa, stejně jako Jana Husi a jiných, velmi moudrých a odvážných lidí, se církvi vůbec nezamlouvala, kazili jim jejich plány ovládat lidi a obírat je prakticky o všechno. Udržovat je v bázni, aby byli pouze poslušnými beránky bez vlastního smýšlení a pocitu vlastní hodnoty.
Velmi si vážím takových lidí. Lidí, kteří se nebáli říkat pravdu, hlásat pravdu a to veřejně. To není jednoduché. Je mnoho chytrých za zdmi či zavřenými dveřmi, když nejsou vidět. Jen velmi malá hrstka, má vysoké morální krédo, přesvědčena o své pravdě, stojí si za ním i za cenu života.
Jsou tak světlými pochodněmi, udávají řád i tempo, nenechávají lidi spát, neustále nám připomínají, že za pravdu a dobrou věc hlavně, se musí bojovat.
Někdo může namítnout, že položit život za něco nebo někoho je hloupost, že to vůbec není hrdinské. Někdy můžeme prožít život v nudě, prázdnotě, fádnosti nebo bídě, ale také můžeme zažít něco opravdu velkého, krásného, povznášejícího, něco, pro co jsme v tu chvíli třeba ochotni zemřít, nebo pro někoho. Pokud bych si měla vybrat, raději prožít nádherný okamžik a třeba za něj zemřít.
Ale netvrdím, že je jen velkých hrdinů. Hrdina je podle mne i ten, který se pečlivě stará o své děti, miluje svého partnera, ctí svoje rodiče, pomáhá bližním, je prospěšný ostatním, dokáže říct, co si myslí a stojí si za tím, umí se smát, i když mu do smíchu není, umí rozdávat a umí naslouchat, váží si druhých a stejně tak sám sebe.
Takový neviditelný hrdina, který jde s kůží na trh, den co den.
Když se to stalo, byl sám
Život není to, co chceme, ale to, co máme
Boží mlýny
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)