Věříte v Boha a je vaše víra v Boha stejná jako ve dvaceti letech?

Jsem neutrální. Ani ano ani ne. Kdybych šel až na nejzazší okraj upřímnosti, musel bych se přiznat, že zůstávám nerozhodnut. Je to opatrnost? Abych se nerouhal, je-li Bůh, anebo abych nežil v omylu, není-li.

Vím, že lidi v nouzi se dovolávají Boha, poslední instance, která by je vyvedla z kalamity. Moje pobožná matka se přestala po válce chodit modlit do chrámu, protože viděla v Osvětimi-Březince pálit nemluvňata v osmimetrových jamách, politá naftou, jejichž umazané zavinovačky nacisté nepotřebovali, jako svršky více než milionu zplynovaných lidí, které odvážely do Německa vagony takzvané zimní pomoci.

Možná, že jsem byl stejně obojaký už ve dvaceti. V sedmnácti, v Osvětimi-Březince, jsem viděl, že ztráceli naději ti nejpobožnější. Víra jim nepomohla, spíš přitížila, protože je oslabila falešnou nadějí. V Osvětimi-Březince byla užitečnější beznaděj než naděje, protože beznaděj přiměje člověka vzít do ruky kámen nebo kousek svého osudu, zatímco naděje uniká do ztracena, nevyplněná, marná.

Rabín není Bůh, nýbrž pouhý rabín. Ale rabín, který vám ukradne poslední kousíček chleba, připomíná přinejmenším náboženství. Jistě hladem šílený rabín není vinen více, než ti, kteří ho, stejně jako miliony jiných, nechali vyhladovět k šílenství. A choromyslní nejsou zcela odpovědni za své činy, třebaže by byly nejhorší.
Arnošt Lustig

Desatero pro návštěvníky nemocných

1. Jdi k nemocnému proto, abys mu pomohl, a ne abys udělal dobrý skutek.

2. Neptej se, co mu máš říci nebo co pro něho můžeš udělat, ale úplně se mu přizpůsob. Potom tě napadnou správná slova i skutky samy sebou.

3.Zkus se vmyslet do jeho situace a nenechávej si svoje mínění o jeho situaci.

4. Tvoje chápající mlčení, ve kterém se dostává ke slovu nemocný, je lepší než plno slov útěchy.

5. Vypráví-li nemocný o svém utrpení, aspoň kousek se ho tím zbavuje.

6. Neutíkej se k uspěchané pomoci! Myslíš sice, že děláš něco dobrého, ale vyzařuje z tebe neklid a jednáš, jakoby se to nemocného netýkalo. Zkus zjistit, co opravdu potřebuje.

7. Jednej s nemocným tak, jak bys byl rád, aby se jednalo s tebou samým, kdybys byl na jeho místě.

8. Je lépe, když si svoji starost a nejistotu před nemocným nebudeš tajit, než aby ji skrýval.

9. Buď také ohleduplný a přívětivý ktěm, kdo leží s nemocným na stejném pokoji.

10. Nečekej při loučení vděčnost. Často jsi sám víc přijal, než dal. Skrze člověka, zvláště skrze nemocného, můžeš zažít Boha.

Anna Marie Kaufmannová

Ve víně je pravda?

Svatebčané neměli dost peněz, a přece chtěli, aby se na jejich slavnosti podílelo hodně lidí. Mysleli: rozdělená radost je dvojnásobná radost. 

Tak si ujednali, že každý přinese láhev vína. U vchodu postavili velký sud a každý příchozí měl do něj vlít své víno. Tak měl každý od každého něco dostat. V rozdělování vína měli prožít společenství.

Když slavnost začala, roznášelo se víno ze sudu. Ale jaké bylo překvapení všech, když zpozorovali, že místo vína pijí vodu. 

Každý si myslel, že ta jeho láhev vody se ve víně ztratí. 

Nyní se poznalo, že všichni smýšleli stejně. Každý chtěl slavit na útraty druhého.

Nepromarnit čas

Naložte se svým životem jak nejlépe uznáte za vhodné. Rozdejte ho mnohým, nebo schraňujte pro několik málo. Naplňte ho hlučným veselím, nebo tichým rozjímáním, radostí nebo smutkem, láskou nebo nenávistí. Ale nikdy jej neberte jako samozřejmost a nikdy jej nepromarněte. Slova Billyho Florence: „Můj život je dar, který dal Bůh mně, ale co se svým životem udělám, je můj dar Bohu.“