Zobrazují se příspěvky se štítkemZAMYŠLENÍ. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemZAMYŠLENÍ. Zobrazit všechny příspěvky

neděle 24. listopadu 2013

Kazatel, malá ukázka ve dvoujazyčném podání

Mám ráda knihu Kazatel, řekla bych trochu opomíjenou část Bible.Však neprávem. Snad díky často opakovanému slovu pomíjivost a nejen kvůli němu, je považována za spíše pesimistickou knihu, ale není tomu tak. Kniha Kazatel je mnohem více. Mám ráda její otevřenost, přímočarost, ale přitom dávajíc jasné poselství. Poselství o Ježíši. A dál? nechť každý sám najde cestu.

The words of the Preacher, the son of David, king in Jerusalem. 
Slova Kazatele, syna Davidova, krále v Jeruzalémě.

Vanity of vanities, says the Preacher, vanity of vanities! All is vanity. 
Pomíjivost, samá pomíjivost, řekl Kazatel, pomíjivost, samá pomíjivost, všechno pomíjí.

What does man gain by all the toil at which he toils under the sun? 
Jaký užitek má člověk ze všeho svého pachtění, z toho, jak se pod sluncem pachtí?

A generation goes, and a generation comes, but the earth remains forever. 
Pokolení odchází, pokolení přichází, ale země stále trvá.

The sun rises, and the sun goes down, and hastens to the place where it rises. 

Slunce vychází, slunce zapadá a dychtivě tíhne k místu, odkud opět vzejde.

The wind blows to the south and goes around to the north; around and around goes the wind, and on its circuits the wind returns. 
Vítr spěje k jihu, stáčí se k severu, točí se, točí, spěje dál, až se zas oklikou vrátí.

All streams run to the sea, but the sea is not full; to the place where the streams flow, there they flow again. 
Všechny řeky spějí do moře, a moře se nepřeplní; do místa, z něhož vytékají, se zase vracejí k novému koloběhu.

All things are full of weariness; a man cannot utter it; the eye is not satisfied with seeing, nor the ear filled with hearing. 
Všechny věci jsou tak únavné, že se to ani nedá vypovědět; nenasytí se oko viděním, nenaplní se ucho slyšením.

What has been is what will be, and what has been done is what will be done, and there is nothing new under the sun. 
Co se dálo, bude se dít zase, a co se dělalo, bude se znovu dělat; pod sluncem není nic nového.

Is there a thing of which it is said, “See, this is new”? It has been already in the ages before us. 
Je něco, o čem lze říci: Hleď, to je cosi nového? I to bylo v dávných dobách, které byly před námi.

There is no remembrance of former things, nor will there be any remembrance of later things yet to be among those who come after.
Nelze podržet v paměti věci minulé; a ani budoucí, které nastanou, nezůstanou v paměti těch, kteří budou potom.

I the Preacher have been king over Israel in Jerusalem. 
Já, Kazatel, jsem byl králem nad Izraelem v Jeruzalémě.

And I applied my heart to seek and to search out by wisdom all that is done under heaven. 
Předsevzal jsem si, že moudře propátrám a prozkoumám vše, co se pod nebem děje.

It is an unhappy business that God has given to the children of man to be busy with. 
Úmornou lopotu uložil Bůh lidským synům, a tak se lopotí.

I have seen everything that is done under the sun, and behold, all is vanity and a striving after wind. 
Viděl jsem všechno, co se pod sluncem děje, a hle, to vše je pomíjivost a honba za větrem.

What is crooked cannot be made straight, and what is lacking cannot be counted. 
Co je pokřivené, nelze napřímit, a čeho se nedostává, nelze spočítat.

I said in my heart, “I have acquired great wisdom, surpassing all who were over Jerusalem before me, and my heart has had great experience of wisdom and knowledge.” 

Rozmlouval jsem se svým srdcem: Hle, nabyl jsem větší a hojnější moudrosti než ti všichni, kdo byli v Jeruzalémě přede mnou, mé srdce nabylo mnoho moudrosti a vědění.

And I applied my heart to know wisdom and to know madness and folly. 
Předsevzal jsem si, že poznám moudrost, poznám i ztřeštěnost a pomatenost.

I perceived that this also is but a striving after wind. 
Poznal jsem však, že i to je honička za větrem,

For in much wisdom is much vexation, and he who increases knowledge increases sorrow.
neboť kde je mnoho moudrosti, je i mnoho hoře, a čím víc vědění, tím víc bolesti.

pátek 15. listopadu 2013

V Bibli je hřích popisován různými způsoby

Neplnění Božích nároků
Porušení Božího zákona
Chození po vlastních cestách a upřednostňování jiných věcí před Bohem a bližním

Bible říká, že hřích kazí náš život a odděluje ho od Boha. Hřích Evy a Adama měl důsledky a každý člověk se od té doby řídí jejich příkladem. Nikdo z nás s tím nic nesvede.

Křesťané věří, že je tu někdo, kdo je zachrání. Tím zachráncem není nikdo jiný než Ježíš.

Hřích. Má ho posuzovat člověk? Má člověk kárat? Může člověk druhému člověku vyčítat, co nedělá a co by měl dělat? Jsme jen lidé a měli bychom se řídit podle toho, co nám Ježíš odkázal, tedy

Nesuď a nebudeš souzen
Nesnaž se vyndat druhému třísku z oka, když máš ve svém trám.
A zejména, miluj bližního svého jako sebe samého.

Je toho ale člověk vůbec schopen?

Jen těžko. Ale přesto bychom měli odpouštět, protože jen když odpustíme, pak je i nám odpuštěno a úplně jinak se cítíme. Je nám mnohem lehčeji, než když žijeme ve svojí křivdě.

Jen jeden nás bude soudit, jen před jednoho předstoupíme jednou k poslednímu soudu. Tam budeme pouze sami za sebe, a jaký byl náš život…tam se ukáže.



neděle 10. listopadu 2013

Lidé se málokdy dívají do člověka, jen na člověka

PŘI SETKÁNÍ POSUZUJEME ČLOVĚKA PODLE ZEVNĚJŠKU, PŘI LOUČENÍ PODLE SRDCE

sobota 30. března 2013

Věříte v Boha a je vaše víra v Boha stejná jako ve dvaceti letech?

Jsem neutrální. Ani ano ani ne. Kdybych šel až na nejzazší okraj upřímnosti, musel bych se přiznat, že zůstávám nerozhodnut. Je to opatrnost? Abych se nerouhal, je-li Bůh, anebo abych nežil v omylu, není-li.

Vím, že lidi v nouzi se dovolávají Boha, poslední instance, která by je vyvedla z kalamity. Moje pobožná matka se přestala po válce chodit modlit do chrámu, protože viděla v Osvětimi-Březince pálit nemluvňata v osmimetrových jamách, politá naftou, jejichž umazané zavinovačky nacisté nepotřebovali, jako svršky více než milionu zplynovaných lidí, které odvážely do Německa vagony takzvané zimní pomoci.

Možná, že jsem byl stejně obojaký už ve dvaceti. V sedmnácti, v Osvětimi-Březince, jsem viděl, že ztráceli naději ti nejpobožnější. Víra jim nepomohla, spíš přitížila, protože je oslabila falešnou nadějí. V Osvětimi-Březince byla užitečnější beznaděj než naděje, protože beznaděj přiměje člověka vzít do ruky kámen nebo kousek svého osudu, zatímco naděje uniká do ztracena, nevyplněná, marná.

Rabín není Bůh, nýbrž pouhý rabín. Ale rabín, který vám ukradne poslední kousíček chleba, připomíná přinejmenším náboženství. Jistě hladem šílený rabín není vinen více, než ti, kteří ho, stejně jako miliony jiných, nechali vyhladovět k šílenství. A choromyslní nejsou zcela odpovědni za své činy, třebaže by byly nejhorší.

Arnošt Lustig

čtvrtek 14. března 2013

Ve víně je pravda?

Svatebčané neměli dost peněz, a přece chtěli, aby se na jejich slavnosti podílelo hodně lidí. Mysleli: rozdělená radost je dvojnásobná radost. 

Tak si ujednali, že každý přinese láhev vína. U vchodu postavili velký sud a každý příchozí měl do něj vlít své víno. Tak měl každý od každého něco dostat. V rozdělování vína měli prožít společenství.

Když slavnost začala, roznášelo se víno ze sudu. Ale jaké bylo překvapení všech, když zpozorovali, že místo vína pijí vodu. 


Každý si myslel, že ta jeho láhev vody se ve víně ztratí. 

Nyní se poznalo, že všichni smýšleli stejně. Každý chtěl slavit na útraty druhého.

Nepromarnit čas

Naložte se svým životem jak nejlépe uznáte za vhodné. Rozdejte ho mnohým, nebo schraňujte pro několik málo. Naplňte ho hlučným veselím, nebo tichým rozjímáním, radostí nebo smutkem, láskou nebo nenávistí. Ale nikdy jej neberte jako samozřejmost a nikdy jej nepromarněte. Slova Billyho Florence: „Můj život je dar, který dal Bůh mně, ale co se svým životem udělám, je můj dar Bohu.“ 



středa 21. listopadu 2012

Včas přestat

Jestliže nemáte dostatek jídla, pracujte na tom, abyste měli co jíst. Jestliže se nemůžete v zimě zahřát, pracujte na získání dostatečného oblečení. Jestliže nemáte dost času na zábavu, snažte se získat více volného času. Když však máte dostatek všeho, měli byste přestat.




Být v Bohu - znamená vidět

Stařec vešl do světnice, kde byl jeho syn ponořen v modlitbě. 

V rohu plakalo nemluvně. Stařec se ptal syna: "Neslyšíš, že dítě pláče?"

Syn odpověděl: "Otče, byl jsem ponořen v Bohu." 

Stařec řekl: "Kdo je ponořen v Bohu, vidí i mouchu lezoucí po zdi."

"Vidět" zde znamená to, co se míní v celé Bibli: vědět, účastnit se, trpět, brát si k srdci, zasadit se. 


Kdo neslyší dítě a nevidí mouchu, není ponořen v Boha, ale v sebe. Být ponořen v Boha, být ztracen v Bohu, jak říká Pavel - znamená vidět. Všechno vidět!


neděle 18. listopadu 2012

Co je povinen udělat člověk, aby splnil zákon člověka?

Ovlivnil mě Mojžíš. Muž, který napsal do Starého zákona pět knih. Člověk, zákonodárce, rodí se jednou za tisíc, za dva tisíce let. Muž, jehož učení se dá vyjádřit jednou větou, i když Starý zákon má stovky stránek.

Rozeznat v každé vědomé vteřině

dobré a zlé
správné a nesprávné 
spravedlivé a nespravedlivé


Arnošt Lustig


Jiné články
Svoboda
Křik není argument
Pohyb a víra


úterý 30. října 2012

NEOKÁZALOST LÁSKY

Zůstat přívětivý a uchovat úsměv, to už je dobrý kus praktické lásky k bližnímu, ke které máme příležitost vždy, zvláště ve všednosti života. Často je to i jediné možné. 

Nikdy jsem neměl příležitost vrhnout se do dravé řeky a zachránit tonoucího. Často však mě o něco požádali, něco si vypůjčili, potřebovali malé, drobné služby. Nikdy jsem cestou nepotkal vzteklého psa, ale zato obtížné mouchy a komáry.

Pomáhat, jak můžeme, nerozčilovat se, mít pochopení, zůstat tichý a (pokud možno) usmívat se – to je bez frází praktická láska k bližním.

Jan Pavel I.


sobota 27. října 2012

Legenda o poustevníkovi a loupežníkovi

Byl jednou jeden poustevník. Bydlel sám v pustině.

Jednoho dne přišel loupežník, který přepadal kupce na silnici, a řekl poustevníkovi: „Když se modlíš za všechny lidi, modli se taky za mě a popros Pánaboha, aby mi pomohl z mého zlého života. Jestli to neuděláš, tak tě zabiju.“

Loupežník odešel a dál přepadal kupce na silnici, jako dříve. Za několik dní se vrátil k poustevníkovi a řekl mu: „Ty se za mě nechceš modlit, jednou tě za to zabiju.“

Přicházel tak často a pořád říkal totéž. Jednoho dne však přišel s úmyslem poustevníka opravdu zabít.

Poustevník namítl: „Když mě chceš zabít, tak nejdříve připravíme hrob. Pomoz mi odtáhnout ten velký kámen, který pak na hrob položíš, nebudeš mít tak s pohřbem velkou práci.“

Šli tedy pro velký kámen. Loupežník se namáhal, ale zpozoroval, že poustevník vůbec, naopak tiskl kámen dolů a tak bylo skoro nemožné kámen někam dostat.

Loupežník se rozohnil: „Namáhám se, abych kámen zvedl, a ty mi moji práci jen stěžuješ a kazíš!“

Nato poustevník odpověděl: „Víš, milý bratře, s tím kamenem je to jako s tebou. Načpak se já mám za tebe modlit a prosit Boha za to, aby ti pomohl vybřednout z hříchu a tvého zlého života, když ty sám neděláš proti tomu vůbec nic, ale žiješ dál, jako si žil vždycky?“



Jiné články 
Každý ve svým ghettu
Jak rychle se v životě zapomíná
Stav duše jako nejlepší zrcadlo








čtvrtek 11. října 2012

Slova Martina Luthera Kinga

Našim nejzarytějším nepřátelům připomínáme: Proti vaší schopnosti působit nám utrpení stavíme naši schopnost utrpení snášet. 

Na vaší fyzickou moc odpovídáme duchovní silou. Dělejte nám, co chcete, budeme vás i nadále milovat…Uvězněte, budeme vás dál milovat. Pošlete své spiklence o půlnoci do našich příbytků, aby nás přepadli a zanechali polomrtvé, budeme vás dál milovat. 

Můžete si však být jisti, že naše schopnost trpět vaší sílu vyčerpá. Jednoho dne dosáhneme svobody, nejen pro nás samé. 

Vysíláme k vašim srdcím a svědomím tak naléhavou výzvu, že vás cestou získáme a naše vítězství bude dvojnásobné.