Byl jednou jeden poustevník. Bydlel sám v pustině.
Jednoho dne přišel loupežník, který přepadal kupce na silnici, a řekl poustevníkovi: „Když se modlíš za všechny lidi, modli se taky za mě a popros Pánaboha, aby mi pomohl z mého zlého života. Jestli to neuděláš, tak tě zabiju.“
Loupežník odešel a dál přepadal kupce na silnici, jako dříve. Za několik dní se vrátil k poustevníkovi a řekl mu: „Ty se za mě nechceš modlit, jednou tě za to zabiju.“
Přicházel tak často a pořád říkal totéž. Jednoho dne však přišel s úmyslem poustevníka opravdu zabít.
Poustevník namítl: „Když mě chceš zabít, tak nejdříve připravíme hrob. Pomoz mi odtáhnout ten velký kámen, který pak na hrob položíš, nebudeš mít tak s pohřbem velkou práci.“
Šli tedy pro velký kámen. Loupežník se namáhal, ale zpozoroval, že poustevník vůbec, naopak tiskl kámen dolů a tak bylo skoro nemožné kámen někam dostat.
Loupežník se rozohnil: „Namáhám se, abych kámen zvedl, a ty mi moji práci jen stěžuješ a kazíš!“
Nato poustevník odpověděl: „Víš, milý bratře, s tím kamenem je to jako s tebou. Načpak se já mám za tebe modlit a prosit Boha za to, aby ti pomohl vybřednout z hříchu a tvého zlého života, když ty sám neděláš proti tomu vůbec nic, ale žiješ dál, jako si žil vždycky?“
Jiné články
Každý ve svým ghettu
Jak rychle se v životě zapomíná
Stav duše jako nejlepší zrcadlo
