Zůstat přívětivý a uchovat úsměv, to už je dobrý kus praktické lásky k bližnímu, ke které máme příležitost vždy, zvláště ve všednosti života. Často je to i jediné možné.
Nikdy jsem neměl příležitost vrhnout se do dravé řeky a zachránit tonoucího. Často však mě o něco požádali, něco si vypůjčili, potřebovali malé, drobné služby. Nikdy jsem cestou nepotkal vzteklého psa, ale zato obtížné mouchy a komáry.
Pomáhat, jak můžeme, nerozčilovat se, mít pochopení, zůstat tichý a (pokud možno) usmívat se – to je bez frází praktická láska k bližním.
Jan Pavel I.
