PŘÍJEMNÝ ČLOVĚK JE TEN, KDO S ÚSMĚVEM NASLOUCHÁ TOMU, CO ZNÁ, OD TOHO, KDO TO NEZNÁ, M. DONNAY
pondělí 8. dubna 2013
středa 3. dubna 2013
Tichý Mojžíš
Podle některých výkladů nebyl Mojžíš nijak upovídaný a ambiciózní typ člověka, natož, který by hovořil k davům.
Naopak podle dnešních standardů byl výrazně plachý, při mluvení koktal a sám se domníval, že se špatně vyjadřuje.
Kniha Numeri ho popisuje takto: „Mojžíš však byl nejpokornější ze všech lidí, kteří byli na zemi.“
Když se před ním poprvé objevil Bůh v podobě hořícího keře, pracoval Mojžíš jako pasák ovcí pro svého tchána. Nebyl ani natolik ctižádostivý, aby měl vlastní ovce. Když Bůh odhalil Mojžíšovi roli osvoboditele Židů, Mojžíš se polekal a začal se vymlouvat: „Pošli někoho jiného, kdo jsem já, abych šel k faraónovi, mám neobratná ústa i jazyk.“
Bůh o tom nechtěl ani slyšet, protože dobře věděl, že Mojžíš je tím pravým člověkem. Do dvojice mu dal extrovertního bratra Árona. Mojžíš souhlasil. Tak se stal Mojžíš takovým Cyranem z Bergeraku, stal se tím, kdo píše v zákulisí pro svého bratra Árona, který se stával veřejnou tváří.
Bůh řekl: „On bude mluvit k lidu za tebe, on bude tobě ústy a ty jemu bohem.“
Tak vyvedl v doprovodu Árona Mojžíš svůj lid z Egypta, čtyřicet let se o ně na poušti staral a přinesl z hory Sinaj Desatero přikázání.
To vše dokázal s pomocí sil, které bývají běžně spojovány s introverzí – vyšplhal na horu, aby zde hledal moudrost, a pečlivě zapsal na dvě kamenné desky vše, co se zde dozvěděl.
Míváme sklony popisovat Mojžíše podle klasického filmového díla Desatero přikázání. Chvastoun, který mluví sám, bez pomoci Árona. Neptáme se, proč si Bůh zvolil jako svého proroka koktavého muže, co má strach mluvit na veřejnosti. Ale měli bychom.
Kniha Exodus je na vysvětlení skoupá, ale její příběhy napovídají, že introverze je jako jin vůči jangu extraverze, že médium není vždy totožné se sdělením a že lidé šli za Mojžíšem, protože jeho slova byla uvážlivá, nikoliv proto, že by je uměl dobře podat.
Jestliže Mojžíš mluvil prostřednictvím bratra Árona, další dnešní typ introvertního vůdce se vyjadřuje pomocí internetu.
Vynikající autor Malcolm Gladwell vysvětluje vliv spojovatelů, kteří mají mimořádný dar, aby dokázali spojit svět. Obecně si pod spojovatele představujeme povídavého, společenského, přímo okouzlujícího extroverta, který velmi lehce navazuje vztahy a lidi sbírá jako známky, jsou tu ale skromní, tiší a přemýšliví lidé, které najdete pravděpodobně zahloubané do nějaké knihy. Přesto i ti spojují lidi navzájem. Jak to dělají?
Bylo by škoda prozradit všechno. Nejlepší je přečíst si celou knihu Ticho. To nejlepší, co jsem za poslední dobu četla a mě, jako velkého introverta, hodně potěšila. Potěšila i v tom smyslu, že introvert je prostě také člověk. Doporučuji křesťanům, doporučuji všem.
Kniha Ticho, překlad z originálu Quiet: The Power of Introverts in a Wrold That Can´t Stop Talking, autorka Susan Cainová
Další články autora
Ticho a tiché rozhovory
Bude líp
Diety a módní vlivy
Naopak podle dnešních standardů byl výrazně plachý, při mluvení koktal a sám se domníval, že se špatně vyjadřuje.
Kniha Numeri ho popisuje takto: „Mojžíš však byl nejpokornější ze všech lidí, kteří byli na zemi.“
Když se před ním poprvé objevil Bůh v podobě hořícího keře, pracoval Mojžíš jako pasák ovcí pro svého tchána. Nebyl ani natolik ctižádostivý, aby měl vlastní ovce. Když Bůh odhalil Mojžíšovi roli osvoboditele Židů, Mojžíš se polekal a začal se vymlouvat: „Pošli někoho jiného, kdo jsem já, abych šel k faraónovi, mám neobratná ústa i jazyk.“
Bůh o tom nechtěl ani slyšet, protože dobře věděl, že Mojžíš je tím pravým člověkem. Do dvojice mu dal extrovertního bratra Árona. Mojžíš souhlasil. Tak se stal Mojžíš takovým Cyranem z Bergeraku, stal se tím, kdo píše v zákulisí pro svého bratra Árona, který se stával veřejnou tváří.
Bůh řekl: „On bude mluvit k lidu za tebe, on bude tobě ústy a ty jemu bohem.“
Tak vyvedl v doprovodu Árona Mojžíš svůj lid z Egypta, čtyřicet let se o ně na poušti staral a přinesl z hory Sinaj Desatero přikázání.
To vše dokázal s pomocí sil, které bývají běžně spojovány s introverzí – vyšplhal na horu, aby zde hledal moudrost, a pečlivě zapsal na dvě kamenné desky vše, co se zde dozvěděl.
Míváme sklony popisovat Mojžíše podle klasického filmového díla Desatero přikázání. Chvastoun, který mluví sám, bez pomoci Árona. Neptáme se, proč si Bůh zvolil jako svého proroka koktavého muže, co má strach mluvit na veřejnosti. Ale měli bychom.
Kniha Exodus je na vysvětlení skoupá, ale její příběhy napovídají, že introverze je jako jin vůči jangu extraverze, že médium není vždy totožné se sdělením a že lidé šli za Mojžíšem, protože jeho slova byla uvážlivá, nikoliv proto, že by je uměl dobře podat.
Jestliže Mojžíš mluvil prostřednictvím bratra Árona, další dnešní typ introvertního vůdce se vyjadřuje pomocí internetu.
Vynikající autor Malcolm Gladwell vysvětluje vliv spojovatelů, kteří mají mimořádný dar, aby dokázali spojit svět. Obecně si pod spojovatele představujeme povídavého, společenského, přímo okouzlujícího extroverta, který velmi lehce navazuje vztahy a lidi sbírá jako známky, jsou tu ale skromní, tiší a přemýšliví lidé, které najdete pravděpodobně zahloubané do nějaké knihy. Přesto i ti spojují lidi navzájem. Jak to dělají?
Bylo by škoda prozradit všechno. Nejlepší je přečíst si celou knihu Ticho. To nejlepší, co jsem za poslední dobu četla a mě, jako velkého introverta, hodně potěšila. Potěšila i v tom smyslu, že introvert je prostě také člověk. Doporučuji křesťanům, doporučuji všem.
Kniha Ticho, překlad z originálu Quiet: The Power of Introverts in a Wrold That Can´t Stop Talking, autorka Susan Cainová
Další články autora
Ticho a tiché rozhovory
Bude líp
Diety a módní vlivy
sobota 30. března 2013
Věříte v Boha a je vaše víra v Boha stejná jako ve dvaceti letech?
Jsem neutrální. Ani ano ani ne. Kdybych šel až na nejzazší okraj upřímnosti, musel bych se přiznat, že zůstávám nerozhodnut. Je to opatrnost? Abych se nerouhal, je-li Bůh, anebo abych nežil v omylu, není-li.
Vím, že lidi v nouzi se dovolávají Boha, poslední instance, která by je vyvedla z kalamity. Moje pobožná matka se přestala po válce chodit modlit do chrámu, protože viděla v Osvětimi-Březince pálit nemluvňata v osmimetrových jamách, politá naftou, jejichž umazané zavinovačky nacisté nepotřebovali, jako svršky více než milionu zplynovaných lidí, které odvážely do Německa vagony takzvané zimní pomoci.
Možná, že jsem byl stejně obojaký už ve dvaceti. V sedmnácti, v Osvětimi-Březince, jsem viděl, že ztráceli naději ti nejpobožnější. Víra jim nepomohla, spíš přitížila, protože je oslabila falešnou nadějí. V Osvětimi-Březince byla užitečnější beznaděj než naděje, protože beznaděj přiměje člověka vzít do ruky kámen nebo kousek svého osudu, zatímco naděje uniká do ztracena, nevyplněná, marná.
Rabín není Bůh, nýbrž pouhý rabín. Ale rabín, který vám ukradne poslední kousíček chleba, připomíná přinejmenším náboženství. Jistě hladem šílený rabín není vinen více, než ti, kteří ho, stejně jako miliony jiných, nechali vyhladovět k šílenství. A choromyslní nejsou zcela odpovědni za své činy, třebaže by byly nejhorší.
Arnošt Lustig
Vím, že lidi v nouzi se dovolávají Boha, poslední instance, která by je vyvedla z kalamity. Moje pobožná matka se přestala po válce chodit modlit do chrámu, protože viděla v Osvětimi-Březince pálit nemluvňata v osmimetrových jamách, politá naftou, jejichž umazané zavinovačky nacisté nepotřebovali, jako svršky více než milionu zplynovaných lidí, které odvážely do Německa vagony takzvané zimní pomoci.
Možná, že jsem byl stejně obojaký už ve dvaceti. V sedmnácti, v Osvětimi-Březince, jsem viděl, že ztráceli naději ti nejpobožnější. Víra jim nepomohla, spíš přitížila, protože je oslabila falešnou nadějí. V Osvětimi-Březince byla užitečnější beznaděj než naděje, protože beznaděj přiměje člověka vzít do ruky kámen nebo kousek svého osudu, zatímco naděje uniká do ztracena, nevyplněná, marná.
Rabín není Bůh, nýbrž pouhý rabín. Ale rabín, který vám ukradne poslední kousíček chleba, připomíná přinejmenším náboženství. Jistě hladem šílený rabín není vinen více, než ti, kteří ho, stejně jako miliony jiných, nechali vyhladovět k šílenství. A choromyslní nejsou zcela odpovědni za své činy, třebaže by byly nejhorší.
Arnošt Lustig
pátek 15. března 2013
Desatero pro návštěvníky nemocných
1. Jdi k nemocnému proto, abys mu pomohl, a ne abys udělal dobrý skutek.
2. Neptej se, co mu máš říci nebo co pro něho můžeš udělat, ale úplně se mu přizpůsob. Potom tě napadnou správná slova i skutky samy sebou.
3.Zkus se vmyslet do jeho situace a nenechávej si svoje mínění o jeho situaci.
4. Tvoje chápající mlčení, ve kterém se dostává ke slovu nemocný, je lepší než plno slov útěchy.
5. Vypráví-li nemocný o svém utrpení, aspoň kousek se ho tím zbavuje.
6. Neutíkej se k uspěchané pomoci! Myslíš sice, že děláš něco dobrého, ale vyzařuje z tebe neklid a jednáš, jakoby se to nemocného netýkalo. Zkus zjistit, co opravdu potřebuje.
7. Jednej s nemocným tak, jak bys byl rád, aby se jednalo s tebou samým, kdybys byl na jeho místě.
8. Je lépe, když si svoji starost a nejistotu před nemocným nebudeš tajit, než aby ji skrýval.
9. Buď také ohleduplný a přívětivý ktěm, kdo leží s nemocným na stejném pokoji.
10. Nečekej při loučení vděčnost. Často jsi sám víc přijal, než dal. Skrze člověka, zvláště skrze nemocného, můžeš zažít Boha.
Anna Marie Kaufmannová
2. Neptej se, co mu máš říci nebo co pro něho můžeš udělat, ale úplně se mu přizpůsob. Potom tě napadnou správná slova i skutky samy sebou.
3.Zkus se vmyslet do jeho situace a nenechávej si svoje mínění o jeho situaci.
4. Tvoje chápající mlčení, ve kterém se dostává ke slovu nemocný, je lepší než plno slov útěchy.
5. Vypráví-li nemocný o svém utrpení, aspoň kousek se ho tím zbavuje.
6. Neutíkej se k uspěchané pomoci! Myslíš sice, že děláš něco dobrého, ale vyzařuje z tebe neklid a jednáš, jakoby se to nemocného netýkalo. Zkus zjistit, co opravdu potřebuje.
7. Jednej s nemocným tak, jak bys byl rád, aby se jednalo s tebou samým, kdybys byl na jeho místě.
8. Je lépe, když si svoji starost a nejistotu před nemocným nebudeš tajit, než aby ji skrýval.
9. Buď také ohleduplný a přívětivý ktěm, kdo leží s nemocným na stejném pokoji.
10. Nečekej při loučení vděčnost. Často jsi sám víc přijal, než dal. Skrze člověka, zvláště skrze nemocného, můžeš zažít Boha.
Anna Marie Kaufmannová
čtvrtek 14. března 2013
Ve víně je pravda?
Svatebčané neměli dost peněz, a přece chtěli, aby se na jejich slavnosti podílelo hodně lidí. Mysleli: rozdělená radost je dvojnásobná radost.
Tak si ujednali, že každý přinese láhev vína. U vchodu postavili velký sud a každý příchozí měl do něj vlít své víno. Tak měl každý od každého něco dostat. V rozdělování vína měli prožít společenství.
Když slavnost začala, roznášelo se víno ze sudu. Ale jaké bylo překvapení všech, když zpozorovali, že místo vína pijí vodu.
Každý si myslel, že ta jeho láhev vody se ve víně ztratí.
Nyní se poznalo, že všichni smýšleli stejně. Každý chtěl slavit na útraty druhého.
Tak si ujednali, že každý přinese láhev vína. U vchodu postavili velký sud a každý příchozí měl do něj vlít své víno. Tak měl každý od každého něco dostat. V rozdělování vína měli prožít společenství.
Když slavnost začala, roznášelo se víno ze sudu. Ale jaké bylo překvapení všech, když zpozorovali, že místo vína pijí vodu.
Každý si myslel, že ta jeho láhev vody se ve víně ztratí.
Nyní se poznalo, že všichni smýšleli stejně. Každý chtěl slavit na útraty druhého.
Nepromarnit čas
Naložte se svým životem jak nejlépe uznáte za vhodné. Rozdejte ho mnohým, nebo schraňujte pro několik málo. Naplňte ho hlučným veselím, nebo tichým rozjímáním, radostí nebo smutkem, láskou nebo nenávistí. Ale nikdy jej neberte jako samozřejmost a nikdy jej nepromarněte. Slova Billyho Florence: „Můj život je dar, který dal Bůh mně, ale co se svým životem udělám, je můj dar Bohu.“
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)