1. Jdi k nemocnému proto, abys mu pomohl, a ne abys udělal dobrý skutek.
2. Neptej se, co mu máš říci nebo co pro něho můžeš udělat, ale úplně se mu přizpůsob. Potom tě napadnou správná slova i skutky samy sebou.
3.Zkus se vmyslet do jeho situace a nenechávej si svoje mínění o jeho situaci.
4. Tvoje chápající mlčení, ve kterém se dostává ke slovu nemocný, je lepší než plno slov útěchy.
5. Vypráví-li nemocný o svém utrpení, aspoň kousek se ho tím zbavuje.
6. Neutíkej se k uspěchané pomoci! Myslíš sice, že děláš něco dobrého, ale vyzařuje z tebe neklid a jednáš, jakoby se to nemocného netýkalo. Zkus zjistit, co opravdu potřebuje.
7. Jednej s nemocným tak, jak bys byl rád, aby se jednalo s tebou samým, kdybys byl na jeho místě.
8. Je lépe, když si svoji starost a nejistotu před nemocným nebudeš tajit, než aby ji skrýval.
9. Buď také ohleduplný a přívětivý ktěm, kdo leží s nemocným na stejném pokoji.
10. Nečekej při loučení vděčnost. Často jsi sám víc přijal, než dal. Skrze člověka, zvláště skrze nemocného, můžeš zažít Boha.
Anna Marie Kaufmannová
